Ahoj všichni,
píšu již druhou verzi tohoto příspěvku, protože první mi nepřišla dostatečně vystihující vše, co chci říct.
Popravdě, není to vůbec jednoduché. Jak chcete v jednom krátkém příspěvku popsat vztah k člověku, kterého si hodláte vzít, se kterým chcete společně vychovávat děti a strávit s ním zbytek vašeho vyměřeného času?
Víte, vedle Monči jsem opravdu dospěl, jsme s Mončou více než čtvrtinu mého života a když porovnám sebe předtím a teď, tak je tam určitá podobnost, ale nynější Mišák je rozhodně zodpovědnější, svědomitější, otevřenější, komunikativnější a pokud mohu skromně říct tak i klidnější. Musím přiznat, že Monča na tom má více než obří zásluhu.
Oba jsme našimi povahami rozdílní, já jsem velký extrovert naproti introvertní Monče. I naše rodiny se hodně liší, zatímco u Monči je v rodině komunikativní a otevřené prostředí, u nás je upřímně sarkastické prostředí, kde přežije ten nejsilnější. Ale nechápejte to špatně v obou rodinách bychom za každého z nás dýchali a přesně tohle je základ i našeho vztahu s Mončou.
Co tím chci říct je, že si myslím, že jsme si museli najít jeden druhého, já jsem potřeboval ukázat jiný styl komunikace a Monča (promiň), dle mého názoru, potřebovala někoho, kdo jí pomůže se otrkat. Můj lehký cynismus a Mončina nekončící pozitivita je spojení, které dává dohromady skvělý celek. Bez Monči bych to nebyl já. Vážím si každé chvíle, co spolu trávíme.
Jsem jí vděčný za hodně věcí, ale nejvíc za to, že ze mě každý den dělá lepšího člověka, podporuje mě a je vždy připravená vyslechnout moje historky, byť je slyšela již mnohokrát.
Řekněme si, ale jak jsem vlastně poznal, že je čas posunout náš vztah dál. Víte vždy když jsme probírali svatbu s Mončou, tak jsem říkal, ano svatba je jeden z mých životních snů. Ale že dle mého názoru vlastně pro vztah není tak důležitá, že důležitější jsou děti, které (byť žádné nemáme) mění vztah mezi partnery. Vždyť co je svatba? Pro mě to vždy byl pouze úředně potvrzený vztah dvou lidí, kteří se milují. Tímto se rozhodně nezříkám toho, co jsem si myslel, ale po úporném plánování svatby mohu říct, že vztah nemění akt svatby ale to všechno, co se děje bezprostředně před ní.
Ovšem to nemění nic na tom, že jsem si v roce 2022 řekl, že Monča je ta, kterou si chci vzít. Každý k tomuto rozhodnutí dospěje asi jinak, jindy a cítí u toho jiné věci. My odjeli na dovolenou, kde jsme byli hodně daleko s opravdu malým množstvím lidí, ovšem mě začalo něco chybět na ruce. Fyzicky jsem cítil, že mi na levé ruce chybí prsten. Mohu říct, že pouze párkrát v životě jsem byl natolik přesvědčen, něco udělat, tak jako tehdy. A i díky tomu mohu říct, že se po sedmi a půl letech, jedné úspěšně a jedné neúspěšně vystudované vysoké škole, jednom malém a jednom velkém stěhování, čtyřech autech, dvou kočkách, šesti zaměstnáních (dvě z toho stále současné), dvěma Vánočním svátkům v covidu, hektolitrech kávy a jedné opravdu zvláštní žádosti o ruku, se ocitneme na naší svatbě.
V Hostinci Zlatá hvězda 27.7.2024 v 11:00 na obřadě kde se staneme M&M Znamenáčkovi.
Díky za pozornost a jako poděkování vám sem dám kočku! 😀
